A poverty tax is not generally a tax per se. Rather, this informal term describes certain financial burdens of poverty that exacerbate poor people’s financial problems.
Joe is working two minimum-wage jobs and still can’t make ends meet. He effectively is saddled with a poverty tax because he can never pay off the full balance on his high-interest credit card.
A prime example of a poverty tax (also referred to as a “poor tax”, “ghetto tax” and the “boots theory of socioeconomic unfairness”) is financial credit. Rich people generally have high credit ratings and are therefore able to borrow large amounts of money at reasonable interest rates (or they may not need to borrow at all). That means it is relatively easier for them to obtain capital needed to start a new business venture in order to further increase their wealth. In contrast, poor people generally have low credit ratings and therefore can only borrow small amounts of money at higher interest rates (if they can borrow at all). Another simple example can be seen in buying shoes: A poor person may only have enough cash to buy a cheap pair of shoes that will not last very long, so he or she is forced to buy low-quality shoes over and over and over again. A rich person, meanwhile, can buy a high-quality pair of shoes that will last for several years and be less costly in the long run. Rich people may also be able to wait for discounts on certain goods and to buy in bulk. They may even receive various rewards, such as loyalty discounts and free samples, that may be wholly unavailable to low-income people. A quite literal example of a poverty tax would be cases of regressive taxation. All of these effects compound socioeconomic inequality and contribute to increasing income disparity.
Daň z chudoby není obecně daň jako taková. Tento neformální termín spíše popisuje určité finanční zatížení chudoby, které zhoršují finanční problémy chudých.
Joe má dvě práce s minimální mzdou a přesto nedokáže vyjít. V zásadě je zatížen daní z chudoby, protože nikdy nedokáže splatit celý zůstatek na své vysokoúrokové kreditní kartě.
Předním případem daně z chudoby (také nazývané „‚botová teorie‘ sociálně ekonomické nespravedlnosti“) jsou finanční úvěry. Bohatí lidé obecně mívají vysoký úvěrový rating, a proto si mohou půjčit vysoké částky za přiměřené úrokové sazby (nebo si ani půjčovat nemusí). To znamená, že je pro ně relativně snadnější získat kapitál nutný pro založení nového podniku a tím si dále zvýšit majetek. Oproti tomu chudí lidé mají obecně nízký úvěrový rating, takže si mohou půjčit jen malé částky a za vysoké úroky (pokud si vůbec mohou půjčit). Dalším jednoduchým příkladem je nakupování bot: chudý člověk může mít jen dost peněz na koupi levného páru bot, který dlouho nevydrží, takže je nucen si kupovat nekvalitní boty znovu a znovu. Naopak bohatý člověk si může koupit kvalitní boty, které vydrží několik let, což z dlouhodobého hlediska stojí méně peněz. Bohatí lidé si také mohou dovolit počkat na slevu určitého zboží a nakupovat ve velkém. Mohou také získat další odměny jako věrnostní slevy a vzorky zdarma, které mohou být pro lidi s nízkým příjmem zcela nedostupné. Doslovným příkladem daně z chudoby by pak byly příklady regresivní daně. Všechny tyto efekty prohlubují socioekonomickou nerovnováhu a přispívají ke zvyšování příjmové nerovnosti.
English Editorial Services’ mission is to assist international businesses and organizations of all sizes to communicate clearly, correctly, and persuasively with their business partners and target audiences.
Simply subscribe to receive our Business Term of the Day at no charge to your inbox each business day, with explanation in English and Czech.
English Editorial Services’ mission is to assist international businesses and organizations of all sizes to communicate clearly, correctly, and persuasively with their business partners and target audiences.
Simply subscribe to receive our Business Term of the Day at no charge to your inbox each business day, with explanation in English and Czech.